Z dalších věcí

Kromě filmařiny jsem si v posledních čtyřech letech vyzkoušela kariéru zemědělce. Nápad přišel těsně před vypuknutím pandemie koronaviru. Končila nám dvouletá zakázka točení reklam pro obchodní řetězec. Práce to byla skvělá v ještě skvělejším týmu. Patřila jsem do mini skupiny post produkce, která reklamy stříhala, opatřovala animovanou grafikou a vysílala do televizí. Po skončení projektu mi došlo, že jsem strávila dva roky v zatemnělé místnosti a že by mi neškodila změna - třeba si rok zacestovat a být trochu venku... Domluvila jsem si práci na německé bio dynamické farmě, kde se rok předtím zotavovala kamarádka po letech práce učitelky klavíru, a představovala si svůj "gap year" jako dřinu na poli prostřídanou neomezeným cestováním. Korona udeřila chvíli předtím, než jsem se dostala na farmu. Po 14 dnech strávených v improvizované karanténě a menším šoku jsem se plně adaptovala na nové hippie prostředí našeho odlehlého prostoru v lukách a polích v alpském podhůří. Zde jsme žili a pracovali v poměrně dynamickém soužití tří národů všech generací, odříznutí od světa, ve směsi karavanů, bungalovů a slaměných domků, kterou jsem s láskou nazývala "ghetto". Nakonec došlo i na cestování - v roce 2021 jste se nemohl nikde jen tak pohybovat jako turista. Ale jako dobrovolník ano. Nabídla jsem tedy kombinaci svých dovedností - tvorba videa a farmaření - několika komunitám se zahradou v různých národech. První se ozvalo Řecko, poté Francie, mezi nimi byla Albánie, národ, který zůstal vůči celosvětovým poplašným opatřením zcela imunní. Roadtrip byl tedy jasný. 

Po cestě jsem točila krátká videa, seznamovala se s dalšími cestovateli, kterých tehdy bylo omezené množství a se kterými jsme nadále v kontaktu a navštěvujeme se pravidelně ve svých zemích. Nejzajímavější spolupráce vznikla ve Francii. Na místě zvaném Omeyocan jsem natočila stejnojmenný krátký dokument, který měl na jaře premiéru v kině Napajedla.

Vážně inspirující během této životní etapy bylo zjištění jak málo čehokoliv potřebujete - ať už na domácí farmě v Německu nebo v podobně přírodně orientovaných farmách, kde jsem pobývala během cestování. Cesty střídané polními pracemi v sezóně jaro - prosinec, se protáhly až do léta tohoto roku, kdy jsem se vrátila zpět do Česka.  

Ráda bych ve svém participativním naladění pokračovala i tady. Láká mě spolupráce s menšími firmami a živnostníky, které bych možností propagovat jejich výrobky a nápady podpořila.